Egypt 2007 (a současnost 2013)

Egypt  2007 – pyramidy, hrobky, chrámy a řeka Nil

Psát o Egyptě a neupadnout do encyklopedického výčtu pamětihodností  je obtížné, protože historie je zde skutečně na každém kroku. O Egyptě jako jedné z kolébek nejstarších civilizací jsme se učili ve škole, ale většinou nám  v paměti uvázly jenom střípky informací,  jména, legendy. Ani tato zpráva o Egyptě si nebude klást za cíl úplnost.
Většina dějin starověkého  Egypta byla pro vědce záhadou až do vyluštění tajemství záhadných hieroglyfů pomocí Rosettské desky (je nyní umístěna v Britském muzeu v Londýně). Velká pyramida v Gize je jediným ze sedmi starověkých divů světa, který zůstal zachován. Maják v Alexandrii, další ze sedmi divů, byl zničen, ale Egypťané postavili na jeho místě nový, který je také fantastický, stejně jako velká knihovna.  
Co jsme viděli:
Letěli jsme z Bombaje  do Káhiry, kde jsme navštívili  pyramidy v Gize, sfingy, templ v Memphisu a Saqqaře a obrovskou nekropolis (pohřebiště) v Memphisu se světoznámou stupňovou pyramidou Djoser.  Odtud dále letadlem do Luxoru, tam jsme nasedli na loď Crown Emperor a plavili se do Assuanu a zase zpátky do Luxoru, což trvalo 7 dní. Po cestě byly organizovány prohlídky pamětihodností a  mohli jsme si užívat  klidu a pohody na lodi (navštívili jsme chrámy v Luxoru a Karnaku, pohřební chrám královny Hatshepsut, Údolí králů, kolosy v Memnonu, chrámy  Esna, Edfu, Kom Ombo, a nakonec templ Philae na ostrově Agilkia v Assuanu a Assuánskou přehradu).   V Luxoru jsme zůstali další dva dny, pak přeletěli do Káhiry a dále do Mumbaje. Viděli jsme tedy většinu památek, o kterých se zmiňuji.

    
01 - Káhira

IBM a pomsta faraónů
Nikdy před tím jsme v Egyptě nebyli, ale mnoho našich přátel ano. Všichni nám říkali, že  v Egyptě existují dvě hlavní rizika. Riziko IBM a riziko pomsty faraonů.
IBM neznamená jen výrobce počítačů, je to zkratka pro:
I  = In shalah = bude-li to vůle boží
B = Bukra = zítra
M = Maalesch =  to je jedno, na tom nezáleží, všechno je mi fuk 

Při důsledné aplikaci IBM ve všech situacích dochází k tomu, že nic nefunguje, člověk se nikdy nikam včas nedostane a půl dovolené stráví dohadováním o tom, co se mělo stát a nestalo.
Možné použití  IBM místním obyvatelstvem  je tedy pro návštěvníky Egypta znepokojujícím prvkem, který v extrémní formě může zkazit pobyt. Ale musím prohlásit, že my jsme se s IBM nesetkali. Naopak, musím odpovědně prohlásit, že jsme v  naší cestovatelské kariéře měli jen málokdy  tak dobře zorganizovanou dovolenou. Našli jsme si egyptskou cestovku Gateway to Egypt (nevyžádaná reklama) na internetu a pracně s nimi přes emaily zorganizovali individuální program na míru. Když pak požádali o zaplacení celé částky dopředu, trochu jsme zaváhali.  Napsali jsme jim, že zaplatíme deset procent a zbytek po příletu (doufali jsme, že nám na místě hned vystaví vouchery na služby). Oni se urazili a odpověděli, že když jim nedůvěřujeme, nemusíme platit nic, zaplatíme až v Káhiře. To sice znělo hezky, ale uvědomili jsme si, že pokud přiletíme do Káhiry, nikdo na nás nebude čekat a nebude nic rezervováno, nemůžeme nic moc dělat, protože jsme jim nedali ani zálohu. Tak jsme byli trochu nervózní. Ale jak už jsem uvedla, naše nedůvěra nebyla oprávněná. Všechno fungovalo jako hodinky. Na letišti čekali tři pracovníci kanceláře. Jeden nám sebral pasy a zařídil během dvou minut víza na počkání, druhý stál u běžícího pásu a sundával kufry, třetí byl venku s autem. Tak to probíhalo po celou dobu pobytu.  Když na nás měli čekat v půl osmé ráno, byli tam vždycky pro jistotu už ve čtvrt na osm. Všichni průvodci byli studovaní archeologové, zapálení profesionálové a osobně příjemní lidé.  Hotely i loď byly prvotřídní. Starali se o nás jako o vlastní, a většina informací, které jsem zde shrnula, pochází od nich, protože se zajímali nejen o minulost, ale i o současné dění. Takže IBM se nekonalo.

Jinak ovšem s Pomstou faraonů, což je eufemismus pro akutní poruchu zažívacího ústrojí.  Mohli byste si myslet, že něco takového je způsobené tím, že se napijete závadné vody, pojídáte saláty v pouličních restauracích, nebo tím, že některá místa v Egyptě leží mezi dvěma pouštěmi a je tam nesnesitelné vedro, které kombinujete s klimatizací ve vnitřních prostorách, a že s tím faraoni nemají nic společného.  Omyl: žádného z uvedených prohřešků jsme se nedopustili (jsme z Indie zvyklí si minerálkou čistit i zuby a totéž jsme provozovali v Egyptě), ale pomsta faraónů nás přesto na dva dny skolila. Takže na tom asi musí něco být.

Zeměpisné údaje, obyvatelstvo
Srovnání: Egypt má 78 milionů obyvatel, jen o 5 milionů méně než sjednocené Německo, jeho rozloha je ovšem třikrát větší než Německa. Obyvatelé jsou Arabové, malá menšina Nubijci (hlavně v Assuánu a okolí a na hranici se Sudánem) a Berbeři v oáze Siwa.
Náboženství
Sunitští muslimové, asi 6-10 procent jsou křesťané, věšinou Koptové.

Dějiny
Jinak je historie Egypta v období po Kristu historií obsazení nejrůznějšími okupanty, počínaje Alexandrem Velikým v r. 332 před Kristem, následuje Kalif Omar  pocházející z Mekky (640 n.l.), dynastie Fatimidů (Šíité – 969), kurdský vojevůdce Saladin 1171, Mamelukové 1250, Turci 1517 (součástí Osmanské říše),  Napoleon 1798-1801, Albánec Mohammed Ali (1805). Výstavbou Suezkého kanálu se Egypt dostal do sféry vlivu Velké Británie (otevřen 1869), která dala zemi formální nezávislost až v r. 1922 (vyhlášení konstituční monarchie).

Ženy v Egyptě

Historicky:
V dějinách Egypta se  vyskytují tři významné ženy: 

1)Hatshepsut,  která po smrti manžela připravila  neplnoletého půlsynovce a nevlastního syna Thutmosise III. o trůn a sama se na něj posadila (1467 před naším letopočtem). Vybudovala si pro sebe posmrtný templ v Luxoru a vůbec hodně stavěla.   Na reliéfech je zobrazena jako muž s vousy. Po smrti se jí Thutmosis pomstil tím, že když začal vládnout, snažil se veškeré její portréty a její jméno na hieroglyfických „cartouche“ vymazat – ovšem eradikovat každou zmínku vytesanou v kameni se ukázalo jako nemožný úkol, protože během své dvacetileté vlády byla stavitelsky velmi aktivní - tak  dostatek zmínek ještě zůstalo.  V roce 1997 zahynulo před templem Hatshepsut v Luxoru asi 50 zahraničních turistů při teroristickém útoku.

    
02 – Posmrtný chrám královny Hatshepsut Luxor

2) Nefertite – manželka faraona Echnatona (1379 před naším letopočtem - zavedl příkazem shora víru v jediného boha slunce Atona – předtím i potom  Egypťané vzývali mnoho bohů, často takzvané triády, jako je například triáda z Abydosu = Osiris, Isis a jejich syn Horus, nebo triáda z Théb = Amun, Mut a jejich szn Chons, atd.). Nefertite se stala v naší době známou také tím že její půvabná busta s lehkým úsměvem a chybějícím okem byla přemístěna z muzea v Charlottenburgu (bývalý západní Berlín) do Starého muzea na muzejní ostrově (dřívější východní Berlín) a že se o ni vedou spory (i když ne příliš vyhrocené) mezi německou a egyptskou vládou.

3) Kleopatra  - známá geniální taktička  na konci vlády Ptolemajců (51 před naším letopočtem). Nemusím dále komentovat.  To, že se nakonec nechala kousnout kobrou, je pro mne důkazem její hrdosti.

4) A ještě jedna zajímavost, vztahující se k ženám a k umění zároveň.
Archeolog Flinders Petrie našel při práci na vykopávkách u oázy Fayyum roku 1888 v nekropoli portrét dívky malovaný na dřevě. Přikrýval obličej mumie a sloužil tak stejnému účelu jako posmrtné pozlacené masky ze sádry nebo vzácné posmrtné masky faraónů starého Egypta. Později našel Petrie takových portrétů celou řadu. Jejich styl není idealizovaný, a je velmi individuální.  Archeologové se domnívají,  že byly malovány ještě za života dívek, které pro portrét seděly modelem. Jen není jisté, jestli si obrazy, než umřely, pověsily nejprve doma.  Obličeje působí moderně, dívky jsou elegantní, mají šperky, vyčesané vlasy,  a dívají se na nás velkýma tmavýma melancholickýma očima, jako by je namalovala Frida Kahlo. Styl je natolik odlišný od umění doby faraónů, že pro ně existuje název fayyumské portréty.

 
03 – Fayyumský portrét dívky

Ženy dnes
Většina žen na ulicích nosí šál, ale je jich spousta, které si vlasy nezakrývají. Spor o šál i tady rozděluje společnost. Paní Nini z Aracan Power, která nás spolu s manželem pozvala na služební večeři, přišla samozřejmě bez šálu a požádala o dovolení zapálit si cigaretu. V Egyptě se přátelé a známí zdraví také dvojnásobným políbením na tváře, a to jak ženy, tak muži.

Mladé gymnazistky, které přišli do mešity Muhammeda Alího v Káhiře, měly všechny modré džínsy, různobarevné vršky a různobarevné šály. Před mešitou se smály, dováděly a požádaly mě, jestli bych je vyfotografovala (což jsem ráda učinila).

Doma mají ženy v důležitých věcech slovo, ale jinak je egyptská společnost ovládána  muži. Jako první žena se soudkyní Ústavního soudu a jeho místopředsedkyní stala v r. 2003  Thani al-Gibali, která si v ničem nebere servítky. Pokud jde o šál, její argumentace zní následovně: zakrývání vlasů není jen  muslimským zvykem, také katolické jeptišky a ortodoxní židovky nosí specielní  pokrývky hlavy. Ale společenské poměry se dnes tak změnily, že tato forma zahalování  není nutná. V době Mohammeda se věřící ženy zahalovaly, aby unikly obtěžování a neprovokovaly mužskou touhu.  Thani říká, že tento požadavek se  v dnešní době dá interpretovat jako urážka muslimských mužů, kteří jsou tím degradováni na stvoření podléhající primitivním pudům, když se předpokládá, že při pouhém pohledu na ženské vlasy se jim sbíhají sliny.

Nedávno se v Egyptě vyostřil spor o právo ženy na rozvod a Thani značně přispěla k prosazení alespoň částečných změn (dřív to v podstatě ze strany žen nešlo).  Nový zákon má přesto k dokonalosti daleko: žena žádající o rozvod se nachází mezi dvěma mlýnskými kameny: když zažádá o rozvod s určením viny, často musí trpět léta nejistoty, než je případ vyřešen (většina soudců jsou konzervativní muži). Pokud zažádá o rozvod bez určení viny, ztrácí nárok na jakékoliv finanční vyrovnání.  Takže boj o emancipaci pokračuje, v současnosti je ovšem zatlačen bojem různých politických a náboženských skupin o moc. 

Asi nepřekvapí,  že v Egyptě není pro ženu  nejvhodnější běhat po městě v šortkách a nebo si  lehnout si na pláž nahoře bez. Ale na druhé straně, břišní tance pocházejí z Egypta, i v tomto směru je Egypt země plná protikladů.

    
04 – Egyptské ženy a dívky

Divy světa staré a nové
Pyramidy, jako místo posmrtného odpočinku faraonů 3000 let před Kristem – jediný dochovaný div světa starověku.

     
05 - Pyramidy v Gize a Sfinga

Hrobky, jako místo posmrtného odpočinku faraonů  1500 let před Kristem – pyramidy byly moc viditelné a snadno se stávaly kořistí lupičů, proto se začaly stavět hrobky

Chrámy - temply k uctívání bohů  – fantastické stavby plné ozdobných sloupů, mohutných soch a reliéfů, dekorované barevnými freskami, některé úžasně zachované.

     
06 – Chrám  Edfu - bůh Sokol

   
06a -  chrám v Luxoru - Ramses II.

S hrobkami je spojen  neobvyklý příběh Angličana Howarda Cartera, který přicestoval do Egypta v r. 1891 jako osmnáctiletý a svou nezdolností a vírou (ovšem za podpory milionáře, vášnivého amatérského egyptologa Lorda Carnarvona, protože bez peněz to nejde), objevil v letech 1922-23 hrobku faraóna Tutanchamóna, jedinou hrobku, která zůstala v Údolí králů nevykradena. Je známá historka, že když se konečně prokopali několika předsíněmi k vlastní pohřební síni  Tutanchamóna, strčil Carter hlavu do prokopaného otvoru a Lord Carnarvon se ho nedočkavě ptal: „Co vidíš?“ Ten chvíli popadal dech a potom odpověděl „Zlato, zlato, samé zlato.“ (vnitřní sarkofág je z čistého zlata, váží 225 kg, nehledě na všechny ostatní zlaté předměty v hrobce. Po otevření sarkofágu našel  Carter mumii farona se světoznámou posmrtnou maskou ze zlata a drahých kamenů). Většina těchto pokladů je v Egyptském muzeu v Káhiře, které jsme také samozřejmě navštívili, a které je jinak pro zmatenost uspořádání exponátů  spíše zklamáním. Ale dva sály, sál s poklady Tutanchamóna a sál se sbírkou mumií jakoukoliv kritiku rychle zmírní. Bohužel se v muzeu nesmí fotografovat.

   
07 - Údolí králů - hrobka Tutanchamóna

Suezský průplav  (otevřen 1869) a Assuánská přehrada
Přehrady existují dvě, dolní a horní. Dolní byla vybudována Brity v letech 1899 – 1902 a dvakrát potom navýšena. Protože se ukázalo, že její kapacita nestačí, začal Egypt na počátku 50. let 20.století plánovat novou přehradu. Přibližně ve stejné době, v r. 1952,  došlo ke svržení vlády skupinou mladých důstojníků, kteří si říkali Svobodní, a kteří vyhlásili republiku. V r. 1954 podepsal  Egypt dohodu s Velkou Británií o stažení britského vojska. Do čela vlády se dostal charismatický Gamal Abdel Násir. Jeho politika byla založena na nezávislosti na západních mocnostech,  Egypt se stal vůdčí zemí v Hnutí nezúčastněných, navázal diplomatické styky s Čínou a začal objednávat množství zbraní, mimo jiné také tanků z Československa (asi největší vojenská zakázka v historii československého zbrojařského průmyslu).  USA a Velká Británie nato  odmítly  dát Násirovi již přislíbené finanční prostředky na stavbu horní přehrady v Assuánu. Násir reagoval  znárodněním Suezkého průplavu a zavedením  poplatků za průjezd lodí, které  mu měly opatřit prostředky na stavbu přehrady. Následovala tzv. Suezká krize (1956), v níž se svět octl  na pokraji další světové války, která byla naštěstí za pomoci OSN zažehnána (bylo to ovšem mnohem složitější, ale nejsem vojenský historik).  Horní přehrada byla pak  postavena z finančních prostředků Sovětského svazu, za pomoci jeho inženýrů a techniků. Přehrada je dodnes jedním z nejvýznamnějších hospodářských faktorů Egypta, umožňuje splavnost Nilu a zavlažování pro zemědělství,  zabraňuje záplavám a vyrábí elektřinu. O dopadu na původní obyvatele, Nubijce, kteří byli přestěhováni, a na původní faunu a flóru, by se jistě dalo diskutovat.

  
08 – Assuánská přehrada

Většina archeologických skvostů, které by byly bývaly zatopeny, byla nakonec zachráněna za pomoci mezinárodního společenství. Řeka Nil kolem Assuánu vypadá romanticky – starodávná plavidla zvaná feluky se proplétají mezi moderními loďmi kolem zelených břehů Botanické zahrady, z okolních restaurací je vidět impozantní západ slunce.

    
09 – Assuán - řeka Nil s felukami  

Alexandria
O tři roky později (2010) jsme měli v Egyptě založené obchodní zastoupení a dobře etablovaného distributora. Při  druhé návštěvě Egypta jsme se podívali také do Alexandrie, kde jsme obdivovali nábřeží Středozemního moře a moderní knihovnu, která vznikla na místě jednoho ze starověkých nezachovaných divů světa. Znovu jsme si mohli užívat pohostinnosti našich obchodních přátel a tolerantní atmosféry.

   
10 - Biblioteca Alexandrina

   
10a - Alexandria město

Poznámka z října  2013
Jak vyplývá z mé „cestovní zprávy z Egypta“, poznali jsme zemi jako velmi tolerantní, pohostinnou a přátelskou. A najednou se všechno změnilo. Arabské jaro znamenalo v Egyptě masové demonstrace proti prezidentu Mubarakovi, které byly brutálně potlačované.  Mubarak byl svržen a uvězněn, ale sen o větší svobodě se brzy proměnil v noční můru. V demokratických volbách se strana Muslimského bratrstva, za Mubaraka zakázaná,  dostala k moci, a začala oklešťovat demokratické svobody ještě víc než tomu bylo v minulosti. Když hrozilo, že se Egypt stane muslimským státem s převládajícím právem šária, chopila se moci armáda a za podpory obyvatelstva svrhla demokraticky zvoleného reprezentatnt Muslimského bratrstva, prezidenta Mursího,  který se ovšem začal projevovat jako diktátor (dle hesla jak chutná moc).  Prozatímně jmenovaný prezident Adlí Mansúr a armáda slibují nové demokratické volby, ale Muslimské bratrstvo, které má přese všechno podporu značné části obyvatelstva, bylo opět zakázáno. Vzkvétající země a turistický ráj se ocitá na pokraji občanské války.  

 
11 – slavnost (v roce 2007)