Perský záliv-dříve a nyní (+Bahrajn 2009)

Login / Search

Search

Cesty do Perského zálivu před čtyřiceti lety a nyní (+ Bahrajn)

Největším odbytištěm produktu Pozzocrete, který Dirk India vyrábí v indickém Nashiku na základě recyklace elektrárenského popílku (lze jím částečně nahradit cement při výrobě betonu - výsledkem jsou finanční úspory, zlepšení kvality betonu a ochrana životního prostředí), je oblast Perského zálivu.

Proto jsem od začátku pobytu v Indii jezdila na služební cesty do Bahrajnu, Kataru, Emirátů, Ománu a Kuvajtu.

Tyto země se nacházejí na rozdílném stupni vývoje jak ekonomického, tak společenského a jsou na různém stupni tolerance a občanských svobod.

Nejkonzervativnější je království Saudské Arábie, kde se pro mne zatím nepodařilo dostat vízum – samozřejmě by mi přístup byl povolen jen v doprovodu manžela, ale i tak se vyskytly nepřekonatelné překážky. Tím rozdíly mezi zeměmi začínají – už v roce 2006 jsem byla vhozena do vody a musela plavat, když George musel nenadále zrušit účast na dlouho plánované služební cestě a já jsem sama odletěla jednat se zákazníky v Emirátech, Kataru, Bahrajnu a dokonce v Kuvajtu, kde nemáme distributora – nikde však nebyl problém, že jsem žena. Nejliberálnější z těchto zemí jsou Spojené arabské emiráty. Na druhém místě v otevřenosti společnosti je Katar a Bahrajn, konzervativnější jsou Ománský sultanát a Kuwajt.

Spojené arabské emiráty jsou konglomerátem malých státečků, které byly do počátku 19. století volně spravovány Osmanskou říší a známy pod názvem Pirátské pobřeží . Základnu zde měli lupiči, kteří narušovali plavbu cizích lodí v Perském zálivu. To vedlo Brity k výpravám, jež měly zajistit bezpečnost mořeplavby. Roku 1820 dosáhli Britové dočasného a posléze stálého námořního “příměří” a území změnilo název z Pirátského pobřeží na Státy příměří (Trucial States).

Stručné dějiny oblasti

Každá ze zemí má ve vývoji svá specifika, ale některé události zasáhly celou oblast.

Dlouhou dobu bylo území států v Perském zálivu pod vlivem Perské říše.

Důležitou událostí pak bylo přijetí islámu v 7. století, údajně z rukou vyslanců proroka Mohameda.

V 15. a 16. století zde volně fungovala správa Osmanské říše, posléze po osmdesát let zde vládli Portugalci. Počátkem 17. století se vrátil vliv Peršanů, kteří za pomoci britského loďstva Portugalce vypudili. Britové dosáhli různého stupně politické kontroly nad státy Perského zálivu (nynějšími Emiráty, Bahrajnem, Kuwajtem, Ománem a Katarem) od r. 1763 až do roku 1971. Tento vliv byl posílen dohodou z roku 1892, podle níž neměly Státy příměří udržovat bez vědomí Spojeného království diplomatické vztahy s jinými zeměmi a Britové na oplátku zajišťovali bezpečnost na moři i na souši (britský protektorát). Bylo to i období prosperujícího obchodu s perlami v závěru 19. a na počátku 20. století. Obě války, hospodářská krize v Evropě, počátek produkce perel z chovu i pozdější uvalení cla na zdejší perly ze strany Indie však tomuto odvětví činnosti zasadily téměř smrtící ránu.

Když jsme přistáli v přístavu Dubaj (nynější Emiráty) v roce 1970 na cestě z Bombaje do irácké Basry, byly Státy příměří neúrodnou pouští – nacházelo se tam asi 15 domů evropského stylu, v nichž bydleli Evropané a Američané, jedna mešita, jinak byly k vidění domorodé chýše, tradiční rybářské lodi vyplouvající za rybolovem a beduíni prohánějící se na velbloudech.

00 – Ivana na pobřeží Států příměří 1970, na pobřeží Bahrajnu 2010

Kuwajt byl dalším přístavem, kde obchodní loď, která nás vzala na palubu, zakotvila. Kuwajt byl v té době nejbohatší zemí v oblasti Perského zálivu. Pamatuji si řadu zlatnických obchodů plných zlata, bohatství naprosto nevídané. A už tenkrát tam byla řada protikladů – jak velbloudi, tak mohutné americké limuzíny, lidé přenocující venku na lehátkách i domy evropského stylu.

00a – Kuvajt 1970

Nafta byla sice objevena už na počátku 40. let 20. století, ale obyvatelé až do počátku sedmdesátých let neměli technologie, jak ji těžit. Teprve v roce 1971 došlo ke vzniku Spojených arabských emirátů a státy v Perském zálivu si začaly uvědomovat, jaké bohatství v podobě ropy a zemního plynu se jim dostalo do rukou.

Největším problémem byla voda. Různá města v historii lidstva zahynula pro nedostatek vody, ale země Perského zálivu dokázaly nemožné – s prostředky získanými z nafty vybudovaly systémy odsolování mořské vody a vyrábějí z ní vodu pitnou. Qatar, Kuwajt a Emiráty začaly vytvářet nové oblasti, kde bylo možno pěstovat zemědělské plodiny a zakládaly a zavlažovaly nové parky a oázy zeleně. Bylo potřeba vybudovat infrastrukturu, nové silnice a letiště, dále školy, university, nemocnice, mešity a správní budovy. Když byly vybudovány instituce nutné pro život, začalo se s budováním nadstavby pro rozvoj turizmu – rozvinula se soutěž ve výstavbě mrakodrapů navržených světově renomovanými architekty a zábavní průmysl zahrnující extravagance jako svahy pro lyžování, kluziště, vodní světy, zábavní parky, stadióny, golfová hřiště a obrovské obchodní domy. Prostředky na rozvoj plynou z ropy do státních pokladen nepřetržitě, ale například Dubaj už nyní získává většinu prostředků z turizmu. Občané těchto zemí mají jednu z nejvyšších životních úrovní na světě. Jinak to ovšem vypadá s imigranty (z Indie, Pakistánu, Bangladéše a jiných zemí) kteří tento blahobyt fyzicky budují, ale jsou považováni za občany druhé kategorie bez jakýchkoliv práv.

Jednou z méně známých a méně navštěvovaných zemí Perského zálivu jsou malé Bahrajnské ostrovy, proto o nich napíšu podrobněji. Byli jsme tam několikrát, uspořádali tam seminář pro projektanty, konzultanty a stavební firmy, účastnili se konferencí.

01 – Konference a semináře

Zeměpisné údaje
Představte si na mapě Perský záliv (kterému se obecně říká Gulf, tedy záliv, ale v Iránu musíte říkat Persian Gulf, protože Gulf – jak to říkají Arabové – je v Iránu politicky nesprávné označení. Ostatně česky je to taky Perský záliv). Na Arabském poloostrově ležícím u Perského zálivu se nacházejí Emiráty, s nimi sousedí Katar a u Kataru v zálivu leží Bahrajnské království, pouhých dvacet minut letadlem z hlavního města Kataru Doha. Je spojené s pevninou mostem vedoucím do Saudské Arábie (King Fahd Causeway, otevřený 1986) a momentálně se plánuje stavba nejdelšího mostu na světě, který by Bahrajn spojil také s Katarem.

02 – Na hranici mezi Bahrajnem a Saudskou Arábií

V arabštině znamená Mamlakat al-Bahrayn „Království dvou moří“. Pokud jde o ekonomickou situaci, mají naftu a perly, což je hezká kombinace. V době, kdy jsme tam byli, nebylo ještě stopy po Arabském jaru a stavebnictví prosperovalo, hovořilo se mimo jiné o stavbě nejvyššího mrakodrapu na světě Murjan Tower, který má mít 1022 metrů (dánský architekt Henning Larsen). Pro srovnání , dosud nejvyšší mrakodrap, Burj Dubai neboli Burj Khalifa, v té době před dokončením, má 818 metrů, World Trade Center mělo (a až je obnoví bude mít) 417 metrů, Empire State Building má 381 metrů. A kdo byl v New Yorku, tak ví, že už tyto mrakodrapy ční hodně vysoko.

03 – Panorama Bahrajnu

Historie a náboženství. Jde o komplikovaný příběh zápasících rozmanitých politických a náboženských sil, jak bývá v oblasti zvykem.

· Bahrajn byl odedávna osídlen a vládli zde Asyřané a Mezopotámci. Posléze jej ovládli Peršané z Iránu. Do roku 629, než obyvatelstvo převzalo islám, byla země centrem nestorského křesťanství.

· Qarmatianci, Ismailská muslimská sekta, dobyli Bahrajn v roce 899 a snažili se vytvořit utopickou společnost s rovnostářským rozdělením veškerého majetku. Tato sekta se prosadila a způsobila velké nepokoje v celém islámském světě, protože vybírala tribut dokonce od bagdádského Kalifa a v roce 930 dobyla Mekku a Medinu. Z Mekky odvezli za záhadných okolností tzv. Černý kámen, což je kámen, který podle islámské tradice spadl z nebes, aby ukázal Adamovi a Evě, kde mají postavit oltář pro oběti bohům. Muslimové věří, že kámen byl původně bělostný, ale časem zčernal, protože absorboval hříchy lidstva. Kámen se vrátil do Velké Mešity v Kufě v Iráku o dvacet dva let později za stejně mysteriozních okolností. Byl zabalen do pytle a v mešitě pohozen v pátek během bohoslužeb s nápisem „Dle rozkazu jsme si jej vzali, dle rozkazu jej vracíme zpět“. Kámen byl bohužel při navrácení rozbit na sedm kusů, takže je teď v Mekce vystaven ve stříbreném rámu slepený.

· Od r. 1521 nastalo 80 let vlády Portugalců. Ti byli vyhnáni Safavidskou dynastií, opět pocházející z Iránu, která zavedla šiítskou větev Islámu jako oficiální náboženství

· Od r. 1783 vládl na Bahrajnských ostrovech arabský kmen Al Bin Ali, jehož příslušníci byli původně mořeplavci. Země získala prakticky nezávislost, měla například svou vlajku, kterou vztyčovali během období válek a během sezóny lovení perel a při dalších slavnostních příležitostech (svatby, Eid atd.)

· V roce 1820 se dostala k moci dynastie Al Khalifa, sunitská rodina, která na Bahrajnu vládne dodnes. Současnou hlavou rodiny je Hamad ibn Isa Al Khalifa, který se v roce 1999 stal emírem a v r. 2002 získal titul krále. Tato dynastie od začátku kooperovala s Brity, kteří byli v 19. století dominantní vojenskou mocností v Perském zálivu.

· V letech 1926 - 42 prodělaly ostrovy sociální reformu, de facto byl v té době vládcem Charles Belgrave, britský poradce šejka Hamad inb Isa Al Khalifa. Byly zakládány školy (první škola pro dívky v Perském zálivu otevřena na Bahrajnu v r. 1928), nemocnice, zrušeno otroctví atd.

· Po druhé světové válce se rozšířily v zemi protibritské nálady, které vedly k násilnostem namířeným zvláště proti židovské komunitě. Důsledkem toho bylo, že většina Židů evakuovala po r. 1947 nejprve do Bombaje a posléze do Palestiny/Izraele. Nikdy nedostali žádnou kompenzaci za majetek zanechaný v zemi.

· V roce 1970 vznesl Irán nárok na Bahrajnské a jiné ostrovy, ale po dohodě s Velkou Británií bylo rozhodnuto, že Irán svůj nárok na Bahrajn nebude uplatňovat. V referendu potvrdilo obyvatelstvo svou arabskou identitu. Britové opustili zemi v roce 1971 a ostrovy byly prohlášeny nezávislým emirátem.

· Hospodářsky je království závislé hlavně na těžbě nafty se všemi pro a proti, které tak jednostranná orientace znamená. Profitovali však také významně z občanské války v Libanonu na počátku sedmdesátých let, kdy Bahrajn nahradil Bejrut v jeho roli finančního centra pro Střední Východ

· V polovině devadesátých let byla země zasažena vlnou násilností vyvolanou vládní opozicí vedenou kleriky (podobně jako tomu bylo v sedmdesátých letech v Iránu). Více než čtyřicet lidí přišlo o život, ale revolta byla potlačena. V r. 1999 nastoupil na trůn král Hamad ibn Isa Al Khalifa, který zavedl všeobecné volební právo i pro ženy a propustil politické vězně. Od roku 2002 je Bahrajn oficiálně královstvím.

04 – Ozdobný styl v architektuře i každodenním životě

Pár zážitků z pobytu, takříkajíc z první ruky. Jeli jsme do Bahrajnu na seminář, který jsme uspořádali ve spolupráci s naším distributorem. Přednášel profesor Dhir, OBE (nositel řádu britského impéria, profesor Emeritus University of Dundee ve Skotsku) a také George o environmentálních aspektech zpracování popílku. Na to, že Bahrajn má jen osm set tisíc obyvatel, je to, že nám jich na seminář přišlo osmdesát, velký úspěch. Je však třeba říci, že řada účastníků byla ze sousedního království Saudské Arábie. Jel s námi také tým dvou filmařů, kteří natáčeli ekologický film o zpracování a využití tříděného popílku. Zaměřili se na dění na konferenci i ve městě (filmovali v betonárkách, na stavbách, na dokončených projektech).

S účastníky ze Saudské Arábie jsem měla několik zážitků, které mi přiblížily jejich rozdílné zvyky a životní styl. Jeden z profesorů z univerzity Rijád přijel už předchozí večer s manželkou, byl hostem našeho distributora. Druhý den ráno přišel s manželkou k registračnímu stolku, samozřejmě měla zakrytý i obličej (jako jediná, konference se účastnily i jiné ženy, ale ty měly jen šátek na hlavě). Bylo to zvláštní, protože když jsme byly představeny a začala jsem se s ní bavit (uměla anglicky), neviděla jsem jí přitom do tváře (před tím jsem nikdy ještě s takto zahalenou ženou nemluvila). I řekl pán tvorstva a její manžel: Tady si můžeš závoj odkrýt, je to tu soukromá společnost. Takže si žena nadzvedla pokrývku obličeje, připevnila si ji na hlavě (myslím, že s úlevou), a konverzace mohla pokračovat, tváří v tvář.

Všichni mužští účastníci ze Saudské Arábie měli na hlavě výraznou pokrývku zvanou guthra, z bílé nebo bíločerveně kostkované tkaniny, která se k hlavě připevňuje černým provazem zvaným agal, což byla v původní arabské pouštní kultuře velbloudí oprať.

Druhá epizoda byla na pokraji komičnosti. Rozdali jsme všem účastníkům jmenovky, které si pověsili na krk, aby každý věděl, kdo je kdo. Po skončení semináře je jako obvykle třeba odchozí hlídat, jinak odejdou i s jmenovkou. Jenže jak pro ženy v šátcích, tak zvláště pro šejky s guthrou přichycenou agalem bylo někdy obtížné jmenovku sundat, protože se zamotávali do šňůry. Stála jsem vedle jednoho z šejků, který měl šňůru od jmenovky zamotanou tak, že se nemohl vymotat. Normálně bych mu přiskočila na pomoc, ale za léta obchodování v arabském světě už mám dostatečnou znalost etikety, takže vím, že to není tak jednoduché: ortodoxní šejkové podle svých striktních pravidel nepodají cizí ženě ani ruku, protože se jí nesmějí dotknout, ona se samozřejmě také nesmí dotknout jich. Když už to trvalo drahnou chvíli, bylo mi trapné přihlížet, tak jsem mu řekla: Já bych vám ráda pomohla, ale to asi nemůžu.... On hned věděl, na co narážím, ale v té chvíli mu byla pravidla úplně lhostejná, usmál se a dovolil mi, abych ho té motanice zbavila. Tak mi bylo dovoleno dotknout se šejka a vymotat ho ze šňůr. Bylo dobře, že zdravý rozum převládl nad náboženskými zvyklostmi.

Další příhody se odehrály po cestě. Při odletu se mě imigrační úřednice (v šátku) několikrát zeptala, z jaké země že to pocházím (to je celkem běžné, jako hodně lidí v Čechách neví o existenci Bahrajnu, mnoho lidí v Bahrajnu nic neslyšelo o Czech Republic). Pak hledala v počítači, ale nenašla mě tam. Předala můj pas kolegyni naproti. Dlouhé hledání, zase nic. Kolegyně to předala kolegovi. Opět tam byl nějaký zádrhel. Kolega zavolal nadřízeného, a ten mi konečně vysvětlil, že nemohou najít číslo mého víza, které si zaznamenali při příletu. Mám ještě to potvrzení o zaplacení? Jednalo se o vízum předplacené naším distributorem, takže jsem žádné potvrzení neměla. Úředník uchopil pas, někam odešel a dlouho se nevracel. V tu chvíli mě napadlo spásné řešení, že kopii o zaplacení mám na lap topu. Vytáhla jsem lap top, položila ho na pult imigračního úředníka, nastartovala, nalezla hledané, úředník si oddychl, protože mohl spárovat můj příjezd s mým odjezdem, a byla jsem propuštěna. Už to skoro vypadalo, že tam budu muset zůstat.

Po příletu do Mumbai nastal další zádrhel, tentokrát naštěstí ne pro mne. Bylo to období, kdy ve světě řádila prasečí chřipka. Jeden z filmařů dostal na Bahrajnu úpal, a k mému velkému překvapení kamera nainstalovaná na letišti k měření teploty na dálku u všech cestujících, kteří kolem ní procházejí, skutečně zjistila, že má horečku (vždycky jsem Indy podezírala, že tam mají kamery jen tak, a že jim nikdo nevěnuje opravdovou pozornost, typicky po indicku, ale ukázalo se, že tomu tak není). Tak dali filmaře do izolace, aby dále nešířil prasečí chřipku, kterou neměl. Nic nepomohlo, když tvrdil, že nemá ani kašel, ani rýmu, ani ho nebolí v krku, že byl prostě dlouho na slunci. Museli jsme ho tam nechat jeho osudu (měl jet s námi autem do Nashiku). Nakonec se mu podařilo se ve večerních hodinách vysvobodit, tím, že zaplatil tisíc rupií (nedostal žádné potvrzení, takže závěr už byl zase po indicku).

Září 2013 - závěrečná poznámka: Politická situace na Bahrajnu se v posledních letech zhoršila. Demonstrace a protesty patří na ostrovech ke každodenní realitě. Jejich počátek nastal v roce 2011, který byl rokem tzv. Arabského jara, a kdy vypukly protesty šíitské většiny proti královské rodině Al-Khalifa (vládnoucí zde po více než 200 let), jejíž příslušníci patří k sunitské menšině. Demonstrace byly násilně potlačeny za pomoci armády sousední Saudské Arábie, ale k protestům, stavění barikád, pálení pneumatik a dalším násilným akcím dochází od té doby znovu a znovu, což negativně ovlivňuje ekonomiku země.

Fotografie z našich cest do Perského zálivu

05 – Emiráty – Burj Khalifa – nejvyšší mrakodrap na světě