Ostrov Man 2017

Výlet na ostrov Man neboli Ellan Vannin červenec 2017
Ostrov Man, v manštině  Ellan Vannin nebo Mannin, je jedním z Britských ostrovů a nachází se v Irském moři u severozápadního pobřeží Anglie. Ostrov Man je závislý na britské koruně, hlavně pokud jde o mezinárodní vztahy a obranu.  Není součástí Spojeného království, své vnitřní záležitosti řídí samosprávně pod dohledem britského ministerstva vnitra.  Není také součástí Evropské unie, je k ní přičleněn v rámci protokolu k Aktu Spojeného království o přistoupení (tedy zatím).  Hlavním městem ostrova je Douglas.

Dějiny
Ostrov Man byl obydlen lidmi už od mezolitu. Stal se domovem mnoha irských misionářů, kteří následovali učení svatého Patrika (5. století).  Mezi nejstarší obyvatele patřili Keltové. Keltský jazyk manština se vyvinul ze staré irštiny a je úzce příbuzný s gaelskými jazyky.  Manština zůstala živá v každodenním životě lidu až do první poloviny 19. století.  V současné době je však počet mluvčích tímto jazykem přes snahy o její obnovu zanedbatelný, nicméně zeměpisné názvy jsou na ostrově stále udávány jak v angličtině, tak v manštině. 
Invaze Vikingů na ostrov začaly kolem roku 800 a ostrov zůstal závislým územím Norska až do roku 1266.  V té době byl zaveden na ostrově skandinávský systém správy, který zůstal prakticky nezměněn až do dnešní doby.
V roce 1266 prodal norský král suzerenitu (jistý typ vazalství)  nad ostrovem Man Skotsku a v roce 1341 se ostrov dostal pod kontrolu Anglie.  Termín suzerenita  obecně odkazuje na jakýkoli vztah, ve kterém jedna země řídí zahraniční politiku a mezinárodní vztahy závislého státu, přičemž mu dovoluje mít vnitřní autonomii. Suzerenita se liší od skutečné suverenity, závislý stát je nezávislý pouze technicky, neboť má samosprávu (v praxi často velmi omezenou). Taková situace existovala v řadě historických říší (např. říše Osmanská), ale dá se velmi těžko sladit s pojmy mezinárodního práva ve 20. a 21. století, podle nějž suverenita buď existuje, nebo ne.  

Od roku 1341 byli všichni feudální vládci, kteří si osobovali titul králů Manu, Angličané.  V roce 1406 věnovala anglická koruna ostrov Siru Johnovi Stanleymu. Jeho rod ovládal ostrov téměř nepřetržitě až do roku 1736 (Stanleyové nechtěli být nazýváni králi a místo toho přijali titul Lord ostrova Man (Lord of Mann), titul, který se užívá dodneška - současným lordem Manu je královna Alžběta II.  S příchodem Stanleyů na trůn začala poklidnější etapa v historii ostrova.  Ze třinácti členů rodu, kteří Manu vládli, bylo několik výrazných osobností.   Například Sir John Stanley druhý  (1414-1432) se objevil na ostrově jen dvakrát, nejen aby potlačil povstání,  ale zavedl také soudy, v nichž rozhoduje porota,  místo dosavadních soudů, u kterých se rozhodovalo bojem. Podle jeho nařízení rovněž musely všechny zákony dostat písemnou podobu. Sir James Stanley sedmý (1627-1651) byl popraven jako jeden z vůdčích royalistů v Anglické občanské válce. Jeho žena, rozená Charlotte de la Tremoille, se proslavila tím, jak zarputile bránila v nepřítomnosti svého manžela rodinné sídlo Lathom.

V roce 1736 přešla vláda nad ostrovem na vévody z Atholu, ale v následujících desetiletích se Man stal hlavním centrem pašeráků, čímž připravoval britskou vládu o cenné celní příjmy. V reakci na to si britský parlament v roce 1765 koupil suverenitu nad ostrovem a zbylá výsadní práva nad ostrovem získal od rodiny Athollů v roce 1828.

Politický systém
Vláda se skládá ze zvoleného prezidenta, Legislativní rady neboli Horní sněmovny a obyvateli zvolené Dolní sněmovny neboli Domu klíčů.  Tyto dvě sněmovny fungují jako samostatné zákonodárné orgány, ale sdružují se do Tynwaldského soudu (Court of Tynwald).  Tento způsob vlády byl takto nastaven už Vikingy v roce 979 – jedná se o nejstarší nepřetržitý parlament na světě. Ačkoli dnešní parlament má moderní kanceláře v hlavním městě Douglas, vždycky v červenci se jeho členové setkávají na vršku Tynwald, starobylé vikingské lokalitě poblíž obce Svatý Jan, a oficiálně vyhlašují každý zákon, který byl v minulém roce parlamentem schválen.  Kterýkoliv občan ostrova Man může také podat petici, která, pokud splňuje jistá kritéria, musí být projednána.  Ostrov Man vybírá své vlastní daně a vydává vlastní bankovky a mince (manská libra šterlinků).
Na ostrově žije přibližně 85 000 obyvatel. Vlajka i erb zobrazují triskelion, trojnožku známou také z vlajky Sicílie. Manský triskelion má nejasný původ a ani souvislost se sicilským  triskelionem  není jasná.  Erb obsahuje latinské motto Quocunque jeceris stabit, což znamená, že "jakkoli ho hodíte, bude stát."

Naše zážitky
Přijeli jsme na ostrov Man trajektem námořní společnosti Steam Packet Company,  což je prý nejstarší  lodní společnost pro přepravu osob na světě. Cesta z liverpoolských doků do hlavního města Douglas trvala 2 hodiny 45 minut. Jako obvykle mi největší starost nepůsobila představa, že by se loď mohla potopit nebo ztroskotat, ale že dostanu mořskou nemoc. Mé obavy byly naštěstí liché, při obou cestách bylo moře klidné a byla to velmi příjemná plavba.
  

Původně jsme si rezervovali ubytování v hotelu se jménem Ellan Vannin, jehož název v původním jazyce i fotografie na webové stránce mi připadaly velmi stylové.  Po příjezdu se však ukázalo, že to nebyl úplně dobrý nápad.  Pokoj, který nám byl přidělen a ještě nebyl připraven, se nacházel ve 3. patře bez výtahu a bez výhledu na moře, miniaturní recepce a restaurace vypadaly ošuměle, takže cena sice odpovídala čtyř hvězdičkám, ale hotel ne.  Naštěstí pokoj ještě nebyl připraven, takže jsme tam nechali kufr a vydali se na průzkum. Sto metrů od hotelu Ellan Vannin, také na hlavní promenádě, byl hotel Claremont, který vypadal mnohem líp, měl krásnou restauraci a k našemu štěstí také ještě volný pokoj s výtahem. Takže jsme jen vzali kufr, přetáhli ho do Claremontu, zrušili rezervaci v Ellan Vanninu, a jak se během pobytu ukázalo, dobře jsme udělali.

Náš první dojem z Douglasu byl pocit lázeňského městečka.  Široká zátoka s promenádou byla plná rozkvetlých keřů a květů a zářila pestrými barvami.  V Douglasu a na okrajích silnic a železnic cestou do vnitrozemí kvetly fuchsie a lilie, na svazích hor byl vřes a kapradí.
  
Místní zemědělci pečlivě obhospodařují pozemky a pěstují oves, pšenici, ječmen, řepu a brambory, na pastvinách se pase dobytek a ovce.  Manx Loaghtan (výslovnost "louten") je vzácné plemeno ovcí, které pochází z ostrova Man.  Ovce mají tmavě hnědou vlnu a obvykle čtyři nebo občas šest rohů. Setkání s takovou ovcí bylo velmi zvláštní.  Místní fauna jinak není moc zajímavá, ale slavná je domorodá manská kočka, výrazné bezocasé plemeno, které je jedním ze symbolů ostrova, podobně jako již zmíněné vzácné plemeno ovcí Manx Laoghtan. V přírodní rezervaci na severozápadě žije více než sto malých klokanů wallaby, kteří se jinak vyskytují jen v teplejších oblastech Austrálie či Tasmánie. Jsou to vlastně utečenci, potomci několika klokanů wallaby, kteří utekli v sedmdesátých letech z jediné místní zoologické zahrady a očividně prosperují a úspěšně se množí.
 

Zemědělství, rybolov a pašeráctví byly v minulosti jediným základem místní ekonomiky, nicméně časy se změnily. Ostrov nyní žije z offshorových finančních služeb, z některých rozvinutých moderních technologií a z cestovního ruchu.  Jednou z hlavních turistických atrakcí je několik funkčních historických dopravních prostředků: tramvaje tažené koňmi v Douglasu, parní železnice na jih, elektrický vláček na sever a na něj napojená horská železnice na nejvyšší horu ostrova. Mimo to však mají dostatečné množství nejmodernějších autobusů převážně značky Mercedes. Na všechny tyhle dopravní prostředky je možno hned v přístavu zakoupit jednotnou permanentku.   

Nejdřív jsme se rozhodli jet parní železnicí do přístavu Erin na jihu.   Byla sobota odpoledne a všichni se veselili: obyvatelé Manu i turisté si přinášeli z hotelů na promenádě sklenice piva na pláž, rozsadili se na lavičkách, vychutnávali hudbu rockové kapely a slunce. V blízkosti Erinu se nachází tzv. druidský kruh, ale protože je prý velmi obtížně přístupný, tak jsme se k němu nevydali.

Následující den začal nástupem do tramvaje tažené koňmi od našeho hotelu až ke stanici elektrického vláčku. Tato koňka byla považována v roce 1876, kdy byla otevřena, za velký vynález viktoriánských  inženýrů. Loni tedy slavila 140. výročí nepřetržitého provozu!

Elektrický vláček nás pak dopravil do města Laxey na východním pobřeží. Odtud vede horská železnice na vrchol nejvyšší manské hory  Snaefell. Na cestě jsme viděli červené otáčivé kolo Laxey, zvané též Lady Isabella. Na svahu postavené vodní kolo má průměr 22 metrů a otáčky třikrát za minutu.  Hora Snaefell je vysoká 621 metrů. Z vrcholu je možné vidět sedm království: Ostrov Man, Anglii, Skotsko, Wales, Irsko, a dále království nebeské a království Neptuna.
  

Kromě červeného vodního kola jsme viděli také kousek trasy, kde se uskutečňuje Mezinárodní motocyklový závod Turistická trofej (TT).  S prvním závodem na ostrově se začalo v roce 1907 a závody probíhají nepřetržitě až dodnes (s výjimkou období první a druhé světové války).  Sjíždění trasy kolem hory Snaefell  je ale komunitou motorkářů stále považováno za jednu z nejnebezpečnějších událostí motosportu na světě, během let při něm zahynulo kolem 260 závodníků.  Z tohoto důvodu a kvůli nedostatečné výši startovného, které při tak riskantním závodě startující dostávají,  bojkotuje tento závod od počátku sedmdesátých let mnoho předních závodníků a výrobců motocyklů. O tom jsme diskutovali se dvěma motorkáři, kteří s námi cestovali lodí z Liverpoolu. Byli mohutní a tetovaní, ale velmi sympatičtí (asi první motorkáři, se kterými jsem se kdy bavila, a příjemně překvapili ). Když mi přinesli v lodní restauraci pizzu, která byla mnohem nadměrnější, než jsem si představovala, ráda jsem se s nimi o ni podělila.


Dále jsme pokračovali elektrickým vláčkem z Laxey do města Ramsey. Pobřeží, kolem kterého jsme projížděli,  je skalnaté a vyznačuje se pěknými útesovými scenériemi. Nějaký čas jsme strávili v muzeu viktoriánského života na předměstí Ramsey.  Dům postavil jistý pan Gibbs, obchodník s loděmi z Liverpoolu, v polovině 19. století, a poslední členky rodiny, dvě svobodné sestry, tam žily až do smrti v roce 1970. Obdivovali jsme viktoriánský nábytek a módu, včelí úly a zemědělské nářadí, vybavení pro hraní kroketu na trávnících a vychutnávali si tradiční čaj s koláčky v čajovně - zimní zahradě.
    

Na cestě po nábřeží jsme v Ramsey viděli velké množství menších a větších plachetnic a motorových člunů, které v tomto okamžiku byly usazeny na bahnitém mořském dně v očekávání přílivu. Spousta lodí nejrůznějšího typu je takto k vidění ve všech pobřežních městech ostrova.

Před radnicí stojí socha Dva králové od místní sochařky Amandy Bartonové zhotovená u příležitosti vstupu do nového tisíciletí v roce 2000. Znázorňuje dva norské krále vládnoucí ostrovu, vikingského bojovníka Godreda Crovana a jeho syna, významného státníka, krále Olafa.  Godred Crovan je známý jako král Orry a je pro obyvatele Manu legendární postavou. Nastoupil na trůn v roce 1079  a vytvořil království, které zahrnovalo ostrov Man a další ostrovy, táhnoucí se od Irského moře až po vnější Hebridy. Král Olaf byl úplně jiný než jeho otec. Vládl 40 let, což bylo většinou období ničím nenarušeného míru, dosažené jeho moudrým a diplomatickým chováním a jeho pověstí jako člověka míru a práva. Oba králové představují na jedné straně násilí a válku a na druhé straně mír a prosperitu. Koncept také odráží fakt, že projekt tisíciletí byl mostem spojujícím 20. století s 21. stoletím. Existuje mnoho kontrastů mezi oběma králi - bojovníkem a státníkem, dobrodruhem a učencem, pohanem a křesťanem, fousatým a čistě oholeným mužem (anglický vliv). Oba byli zcela odlišní způsobem života i stylem vlády, ale přesto sjednoceni jako otec a syn.
 

Zašli jsme si na sklenku sherry do přístavní hospody. Byla neděle, takže bylo nabito, včetně řady námořníků, kteří všichni pili jako duha (to dokážou lidé ve všech anglických hospodách moc dobře). A nezdálo se, že by jim chyběly cigarety – ti, kteří se jich nedokázali vzdát, napočítali jsme asi tři nebo čtyři, si šli zakouřit před hospodu. Zákaz kouření v uzavřených prostorách na ostrově Man je podobný tomu, který byl zaveden v Anglii počátkem roku 2008 (a nyní také u nás). Anglický zákon však mezi výjimkami uvádí možnost kouření v některých prostorách, například ve vězeních.  Na ostrově Man však prosadili dodatek a tak mají první úplně nekuřácké vězení v Evropě!

Den poté jsme se vydali na pěší túru k pavilónu, kde se nachází camera obscura.  Na rozdíl od jiných podobných konstrukcí, které byly postaveny pro astronomické účely, byla camera obscura na ostrově Man postavena v roce 1892 jako čistě turistická záležitost na podporu prosperující ostrovní turistiky.  Toto mistrovské dílo používá řadu zrcadel a čoček, které se nacházejí kolem střechy nad zatemnělou místností, a poskytuje prý fantastický výhled.  Když se nám však konečně podařilo zdolat kopec, nebyla na pavilónu žádná vlajka, což znamená, že je zavřeno. Nádherným výhledem na město a moře jsme byli přesto odměněni i bez camery obscury.


Během našeho pobytu jsme se dozvěděli celou řadu zajímavostí:

1) Ostrov Man má velmi nízkou úroveň světelného znečištění, které se projevuje oslnivou noční oblohou. Mléčnou dráhu a velkou galaxii Andromedy je možné často vidět pouhým okem, někdy je dokonce možné spatřit Polární záři.  

2) Na konci září se zde  každý rok koná velký Festival literatury (Litfest Manx)

3) Na ostrově se, pravděpodobně z důvodu jeho izolace, udržela celá řada pověr a zvyků. Pro ilustraci dva příklady:  
Hop-tu-Naa je keltský festival slavený  31. října, předchůdce Halloweenu.  Děti nosí lampy místo z dýně vyřezávané z řepné bulvy, přecházejí z domu do domu a zpívají tradiční písně Hop tu Naa. Tato prastará tradice nebyla nikdy přerušena.

Mnoho zvyků je spojeno s příchodem Nového roku. Ráno na Nový rok se očekává, kdo vstoupí do domu jako první, říká se mu qualtagh.  Je obvyklé, že se mu dostane toho nejlepšího pohoštění, jaké si může rodina dovolit. Považuje se za štěstí, když se jedná o muže (nebo ženu, ale muž je lepší) tmavé pleti a vlasů, protože když se objeví člověk se světlou pletí, zvlášť pokud by jeho vlasy byly zrzavé, přináší to smůlu. Zajímavé je, že ve Skotsku existuje přesně opačná pověra, štěstí přináší světlovlasý člověk.  Pokud by návštěvník měl ploché nohy, přináší to velkou smůlu. Důležité také je, aby přinesl nějaký dárek, protože když přijde s prázdnýma rukama, přináší to neštěstí, stejně jako novoroční setkání s kočkou.  Velkou péči je třeba věnovat zametání podlahy směrem ke krbu,  aby prach šel směrem k ohni, protože opačný směr vymete rodinné štěstí.

4) Manská úsloví a přísloví.  Snažila jsem se najít nějaké výjimečné nebo typické přísloví, ale většina z nich se zdá být podobná těm, která existují v angličtině nebo češtině, na příklad  "chudý jako kostelní myš", "sedat mezi dvěma stoličkami znamená pád", "nechval dne před večerem" a podobně.  Ale možná následující dvě přísloví jsou trochu výjimečná. Pro jazykovou dokumentaci je uvádím také v manštině:  
"Nikdy si neber  za ženu dědičku, pokud už neoběsili jejího otce." (Jinak bude příliš hrdá, což není dobré pro manželství? )
„Ny poose eirey-innen ny slooid ny tan ayr eck er ne croghit.“

"Vzdělání je pro bohatého jako hezké šaty, ale pro chudého je to bohatství.“ (pravda pravdoucí)
„Ta ynsagh coamrey stoamey yn dooinney berchagh; as t'eh berchys y dooinney boght.“

5) Pohádky - koupili jsme knihu manských pohádek od Sophie Morrisonové, která poprvé vyšla v roce 1911.
Z předmluvy: "Na světě je jedno místo, kde se stále ještě věří na víly, a když se díváte na správná místa, tak je tam najdete – a sice malý ostrov, z něhož pocházejí tyto pohádky – Ellan Vannin, ostrov Man. Ale použila jsem výraz, který jsem neměla použít, protože obyvatelé Manu se o nich nikdy nezmiňují jako o vílách - říkají jim Oni, nebo Malí lidé, nebo Malí chlapíčci, nebo Ti malincí…“

Pohádky z ostrova Man jsou opravdu jedinečné, ale nejen pohádky, celý ostrov si ještě zachoval mnoho jedinečného.