Mount Abu Radžastán

Cesta na Mount Abu – počátek března 2017

Náš přítel doktor Ray Bhatt nás už dlouho zval na návštěvu Mount Abu (Hora Abu) v Radžastánu na hranici s indickým státem Gudžarát, kde se nachází spirituální centrum Světové duchovní univerzity Brahma Kumaris (BK),  s níž je v úzkém spojení. Tentokrát se to hodilo, protože z každého místa, kde trávíme čtvrt roku, chceme vždycky uskutečnit aspoň jeden výlet za poznáním.

Letěli jsme z Goa do Ahmedábádu, bývalého hlavního města Gudžarátu (nyní je hlavním městem Gandinaghar). Bohužel jsme městem jen projížděli, ale připomnělo mi, jaký vliv na vývoj v této oblasti měli mogulové (muslimští panovníci v Indii od 16.-19. století), zvláště Akbar a Šáhdžahán. Novodobá historie Ahmedabádu je rozporuplná, jako ostatně skoro všechno v Indii. Na jedné straně je to město, kde Mahátma Gándhí žil 12 let v ašrámu Sabarmátí, propagoval svou filozofii nenásilného odporu a zahájil zde také nejvýznamnější pochod občanské neposlušnosti na protest proti britskému Solnému zákonu.  Dějiny města jsou však na druhé straně poznamenány častými osudnými (a ostudnými) šarvátkami mezi muslimy a hinduisty, které se odehrávaly nejen v době oddělení Indie od Pakistánu (1947), ale také v roce 2002, kdy firmaDirk India měla v Ahmedábádu kanceláře.  Tento pogrom měl za následek kolem 2000 obětí, převážně muslimů, a současný indický premiér Narendra Modi, který byl v té době ministerským předsedou státu Gudžarát, se musel před soudem zodpovídat za nedostatečná opatření státní moci a policie, která tomuto výbuchu násilí mohla zabránit a jen nečinně přihlížela.

Do Ahmedábádu jsme přiletěli večer a další tři a půl hodiny jsme jeli autem do města Abu Road. Město je situováno pod horou Abu a nachází se v něm dolní část centra Brahma Kumaris, kde jsme byli ubytováni (na snímku). Přestože už bylo dost pozdě, dostali jsme večeři v jídelně, která je otevřená 24 hodin, protože různí obyvatelé i poutníci zvenku neustále přicházejí a odcházejí. Strava je vydatná, podávaná na podnosech z nerez oceli (pití z nerez kelímků) a je vegetariánská, připravovaná v souladu s řadou dalších pravidel, což nám nevadilo, protože všechno bylo chutně okořeněné, s bylinkami, k hlavnímu chodu salát z okurek a rajčat, a každý dostal tolik, kolik chtěl. K pití káva, čaj, voda. Po večerní procházce kolem osvětleného meditačního pavilónu jsme rychle zapadli na lůžko. Bylo velmi tvrdé, tedy ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí, ale kupodivu se nám spalo dobře.

Druhého dne jsme jeli dvacet minut nebezpečnými serpentýnami na vrchol hory Abu. Tam se nachází vlastní srdce organizace, muzeum a galerie umění.

Kromě setkání s jednotlivými pro hnutí významnými ženami a muži se nám dostalo také hodiny základů meditace, která je součástí Raja jógy (jóga určená k dosažení kontroly nad myšlenkami i emocemi). Všechny ženy byly v bílém jako andělé, nabízely nám drobné občerstvení, oříšky, mandle, ovoce, dostávali jsme malé dárky, usmívaly se a mluvily tichým hlasem – každý je u nich prý vítán jako čestný host. Setkali jsme se také s různými místními figurkami – třeba s malířem, který má svou chalupu zabudovanou do skály a věnuje se malování duchovního umění (je ze Švédska). Nebo s truhlářem z Británie, který jezdí každé ráno z Mount Abu do Abu Road serpentýnami dolů na kole, a co je ještě obdivuhodnější, každý večer si to zase na Mount Abu vyšlape. Všichni se nám ochotně svěřili se svým příběhem.

Dolní centrum - Shantivan komplex a největší meditační/konferenční středisko

Velký dojem na nás udělalo solární centrum, vystavěné za podstatného přispění německé vlády – při naší návštěvě právě probíhal zkušební provoz a po jeho otevření bude zásobovat komplex solární energií. Jeho ředitel je Němec, kterému říkají Golo, a který už na Mount Abu žije dvacet let.

V dalších dnech jsme měli tu čest se seznámit s hlavními představitelkami Světové duchovní univerzity, v níž hrají rozhodující roli ženy (kumari znamená neprovdanou ženu).  Dadi Janki, která momentálně stojí v čele univerzity a nedávno oslavila 101. narozeniny, patří k nejvýznamnějším duchovním vůdcům na světě.

Takže teď bude na místě, když nejprve vysvětlím (stručně, zkráceně a tím pádem možná trochu zkresleně) filozofii, kterou dnes po celém světě šíří Světová duchovní univerzita sester Brahmy (World Spiritual University Brahma  Kumaris). Hnutí založil ve třicátých letech minulého století Brahma Baba, bohatý obchodník s diamanty, který chtěl dát indickým ženám jinou šanci než domluvený sňatek, život v domě tchýně, péči o děti a o domácnost ve spojení někdy s dobrým a někdy špatným zacházením ze strany manžela a příbuzných. V té době byla tato idea vskutku revoluční: najednou bylo v nabídce něco jiného – žena se nemusela vdát, mohla zasvětit svůj život duchovnímu obrození světa, který se podle Brahmy Baba nacházel (a dosud nachází) ve špatném stavu, a přitom poznat úplně jiný svět než jen ložnici a kuchyň. Všechno má ovšem svou cenu, za všechno se v životě platí - v tomto případě jde o nutnost se přizpůsobit pravidlům této společnosti. BK (zkratka Brahma Kumaris) vstávají ve 4 ráno a věnují se meditaci (prý je tato ranní hodina pro meditaci nejvhodnější, ale pro mne by tedy nejvhodnější nebyla), dále vyučování nebo modlitbě, následuje snídaně. Pak se mohou začít věnovat praktické činnosti.  Ta je velmi rozmanitá – od práci v kuchyni, na zahradě, v recepci, v IT centru, při organizaci zásobování a dopravy, práci na klinice a v nemocnici, všechno tady funguje jako hodinky. Během dne je tato činnost několikrát přerušena minutou až dvěma ticha – ozve se hudba a celý komplex ztichne, přeruší jakoukoliv činnost a BK se zahledí do svého nitra. Oslovení mezi členy a členkami hnutí je bratr a sestra. V poledne se vydává vegetariánský oběd a podobné je to s večeří. Členové hnutí dostávají bílé oblečení, ať už sárí nebo široké kalhoty s halenou nebo, když se jedná o muže, bílý oblek indického typu.  Nikde není ani jediný obchod, nic není na prodej, ale o všechny potřeby je postaráno, a to i pro návštěvníky.  Všude je čisto, zahrady nádherně upravené, spousta květin nejrůznějších barev pro potěchu oka. Malý zemský ráj uprostřed indických poměrů, které jsou značně odlišné.

Muzeum umění BK

K zakázaným činnostem patří kromě požívání alkoholu a drog sex, celibát je hlavním pravidlem komunity, která však jinak nediskriminuje vůbec nikoho. Členy se mohou stát i manželé, pokud se pravidlu celibátu podvolí.
V knize Liz Hodgkinsonové Dadi Janki – Století služby (Century of Service) - se vypráví o manželském páru z Irska, který tuto cestu zvolil a jsou spokojeni se svou volbou i po 40 letech. Příběh samotné Liz je jiný – začala v komunitě společně se svým manželem, a byl to on, který zůstal, kdežto ona se nechtěla celoživotně bez některých věcí obejít a Mount Abu opustila. Ovšem má s manželem stále dobrý vztah. Mnohem častěji se však stává, že partneři začnou spolu, jeden z nich z této cesty sejde a vztah se pak rozpadne, partneři se rozvedou.  Brahma Kumaris nemají rodinu v tradičním slova smyslu, ale jsou si všichni bratry a sestrami. Mají příležitost se dále vzdělávat a nejlepší z nich se stávají emisarkami hnutí, cestují po celém světě, zúčastňují se konferencí, předávají své zkušenosti sestrám a bratrům v jiných zemích. Je to velký rozdíl od původně predestinovaného života těchto žen. Od sedmdesátých let se hnutí rozšířilo do Londýna a pak do dalších západních zemích (v Čechách centrum nemají, jen nějakou adresu v Plzni, ale jedno je v Bratislavě, v Německu jich mají 16,  po celém světě asi 114). Ve většině indických velkých měst vybudovali Muzea spirituality. V osmdesátých letech byla Světová duchovní univerzita  Brahma Kumaris přidružena jako nevládní organizace k Úřadu pro public relations Spojených národů a dosáhla statutu konzultantů u Ekonomické a sociální rady OSN. Mají stálou kancelář v New Yorku.

Život takto svázaný by jistě nebyl nic pro mne, ale přesto jsem byla fascinována možnostmi, které Mount Abu a celé hnutí BK indickým ženám nabízí.  Můžete říct, že se jedná o sektu, a máte pravdu, pokud to nemyslíte a priori negativně. Ale společnost BK má několik významných pozitivních charakteristik.

1.Přijímají členy bez diskriminace, každý člověk je pro ně lidská bytost schopná vykonávat dobro. Nezáleží na pohlaví, národnosti, barvě pleti, a hlavně nezáleží na náboženství, protože společenství spojuje hinduisty, sikhy, budhisty, křesťany, židy, muslimy či ateisty. To je hlavní rozdíl od kláštera, kde jsou jen ženy-jeptišky, které musí akceptovat katolické náboženství/křesťanství.  Proto asi toto společenství není u jednotlivých církví moc oblíbeno a to je také jeden z důvodů (kromě osvobození žen z pout rodiny a tradice), proč v počátcích muselo bojovat za uznání a bylo několikrát soudním rozhodnutím rozpuštěno.

Muzeum - citáty z koránu, bible, buddhistického učení, Platona, Vaya Purita, čínské filozofie a dalších zdrojů

2.Je to největší duchovní organizace na světě vedená ženami. Ve vedoucích funkcích BK jsou výhradně ženy – společnost uznává převahu takzvaného mateřského principu. BK uznávají existenci jediné vyšší síly, která nepatří k žádnému náboženství, jedná se o jakousi spirituální energii, nikoliv o boha sedícího na obláčku. Vzhledem k citátu, který jsme v Indii léta úspěšně používali – Je jenom jeden bůh a ten není nepřítelem nikoho – jsme si při rozhovorech s Brahma Kumaris docela dobře rozuměli.
   

3.Dalším základním kamenem jejich filozofie je karma a víra v převtělování, ale pouze v lidské bytosti, nikoliv ve zvířata nebo rostliny. Tak každý za své špatné činy v jednom životě bude trpět v životě následujícím – a naopak.

Další den jsme se chtěli na Mount Abu podívat ještě z jiné stránky. Bylo to totiž v minulosti jediné letovisko (hill station) v Radžastánu, které poskytovalo Britům úlevu za úmorných letních veder přicházejících z pouště (800 m nad mořem).  Koloniální vily se nacházejí kolem jezera Nakki a pocházejí z pozdního 19. století.  Jednou z významných památek Mount Abu  je soubor džinistických chrámů (Dilwara Jain Temples, https://www.youtube.com/watch?v=qlZL2uBz1HA ) sestávajících z pěti nádherně dekorovaných budov umístěných do skal, aby byly schovány před nepřáteli. Byly postaveny od 11. do 13. století. Každý chrám je umělecké dílo vytesané z mramoru s neuvěřitelně jemnými a komplikovanými ornamenty na stropech, dveřních sloupech a panelech.

Příroda a zvířata v okolí Mount Abu

Naše cesta byla fascinujícím výletem do úplně jiného světa, o jehož existenci jsme neměli ani potuchy.